Vlk Obecný
Velikost
váha 25-65 kg, délka 105-160 cm
Popis
Největší psovitá šelma. Postavou i velikostí připomíná německého ovčáckého psa, má
však širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité
uši. Huňatý ocas (asi 50 % délky těla) nosí svěšený šikmo nebo kolmo k zemi (obr. 30).
Ve zbarvení převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část
těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé.
Pruh tmavší srsti se někdy táhne i středem hřbetu.
Ekologie
Sdružují se do smeček, ve kterých panuje přísná hierarchie. V létě jsou smečky tvořené jen
jednotlivými rodinami, v zimě se sdružuje více rodin pohromadě. Větší kořist loví štvaním.
Vybírají si hlavně nemocné nebo slabé kusy. Při lovu mají rozdělené úkoly. Loví většinou
velké druhy kopytníků: divoká prasata, divoké kozy a ovce, jeleny, srnce, soby, losy a méně
často i menší zvířata: králíky, zajíce, hlodavce a ptáky. V době nouze napadají i domácí
zvířata. Obvykle jsou plaší a člověku se vyhýbají.
Rozšíření
Vyskytoval se téměř v celé Eurasii a Severní Americe od pásma tundry až po
polopouště, v současnosti žije v Evropě souvisle jen od severu Skandinávie přes Finsko
a Rusko na Balkán, odděleně ještě na Pyrenejském poloostrově a v Itálii.
V Čechách byl vyhuben v 19. století (poslední úlovek 1850 nebo 1891); na Moravu a do
Slezska občas pronikají smečky vlků ze Slovenska a Polska dodnes. Na hřebenech
Moravskoslezských Beskyd, Javorníků a Vsetínských vrchů se nyní zdržují vlci trvaleji a
zatoulávají se odtud hluboko do podhůří i dále do Jeseníků, ke Králickému Sněžníku či
jinam. Drží se hlavně v rozsáhlých lesích vrchovin a hor. V únoru 1976 se objevila na
Šumavě skupina vlků, která utekla ze zajetí v NP Bavorský les, jednotlivá zvířata se
dostala až na Třeboňsko a Domažlicko, kde byla postupně vystřílena. V posledních letech
se vlk na Šumavě začíná objevovat znovu
